Školní program proti šikanování


Školní program proti šikanování

I.    Co je a co není šikana

Šikana je každé chování, splňující tyto znaky:
•    Je cílené vůči jedinci. nebo skupině žáků (oběti)
•    Jeho záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit
•    Je obvykle opakované, často dlouhodobé
•    Existuje jedinec či skupina, jímž přináší prospěch nebo uspokojení (agresoři)
•    Oběť se neumí bránit a dlouhodobě trpí

Šikanou tedy není:
•    Jednorázová rvačka
•    Vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit či pobavit se na jeho úkor

Základní formy:
•    Fyzická šikana – bití, vydírání, loupeže, poškozování věcí, sexuální násilí
•    Psychická šikana – nadávky, pomluvy, vyhrožování, zesměšňování

Naše cíle jsou:
1.    snažit se vytvořit prostředí omezující vznik šikany (prevence)
2.    být ve střehu a odhalit počínající šikanu.dříve, než se plně rozvine
3.    vhodnými prostředky zamezit jejímu dalšímu trvání – každý případ vyžaduje specifické řešení!

II.    Prevence šikany

•    Podporovat rozvíjení pozitivních vztahů mezi žáky.
•    Vést žáky k sebedůvěře, přiměřenému sebevědomí a odpovědnosti za své jednání.
•    Jednat s dětmi jako s partnery, bez výjimky respektovat jejich práva, zároveň vést k plnění povinností.
•    Co nejvíce omezit nudu při výuce- šikana, často vzniká jako zdroj zábavy pro agresory.
•    Udržovat ovzduší důvěry mezi žáky a pedagogy.
•    V kritických situacích dát jasně najevo, že toto chování je špatné a nelze je tolerovat.
•    Nebýt lhostejný k projevům agresivity, a to i v případě, že nejsem pověřen dozorem.
•    Informovat žáky, ale i rodiče, na koho se obrátit při problémech – třídní učitel, školní schránka důvěry, výchovný poradce, vedení školy, metodik prevence, linka důvěry…..
•    Snažit se mít přehled o vzájemných vztazích ve třídě i mimo ní. Třídní učitel by měl znát záliby svých žáků, zajímat se o to, jak tráví volný čas, a umět si umět si s nimi o tom popovídat, mají-li zájem.

III.    Postup třídního učitele (vyšetřující osoby), má-li podezření na šikanu

1.    Konfrontovat svá pozorování s dalšími kolegy, eventuelně nezapomenout na předchozího třídního učitele
2.    Co nejdříve oznámit své podezření vedeni školy, výchovnému poradci, konzultovat další postup. Dohodnout se? zda další vyšetřování povede
třídní učitel nebo jiná osoba ( člověk znalý problematiky). Případně přizvat psychologa.
3.    Mezi čtyřma očima a bez zbytečné paniky vyslechnout více nezaujatých svědků – spolužáků. Důležité věci si zapisovat, porovnávat, věnovat pozornost nesrovnalostem v časech a místech.
4.    Spojit se s rodiči případné oběti, konzultovat výskyt nepřímých znaků šikany. Poprosit je o spolupráci.
5.    Teprve nyní vyslechnou oběť – citlivě, zcela diskrétně, zaručit bezpečí a důvěrnosti informací. Vše zapisovat nebo nahrávat. Tento pohovor musí provádět osoba, které oběť důvěřuje.
6.    Vyslechnout agresory – překvapivě, mezi čtyřma očima, znemožnit domluvu výpovědí. Je-li pachatelů víc, soustředit se na rozpory ve výpovědích. Vytipovat nejslabší článek, dovést, k přiznání či k vzájemnému obviňování.
7.    Požádat vedení školy o svolání výchovné komise (vedení školy, výchovný poradce, třídní, případně další učitelé. Psycholog z PPP). Ta na základě shromážděných informací posoudí, zda se jedná o šikanu a jaký je její stopen závažnosti, navrhne další postup vůči obětem, agresorům i třídě jako celku. Potrestání agresorů je individuální a závisí na věku, intenzitě šikany a na tom, zda se jednalo o první případ, nebo recidivu.
8.    individuálně pozvat k jednání rodiče agresorů, seznámit se situací, sdělit jim na navrhovaná opatření (zdůraznit možnost nápravy) a požádat je o spolupráci. Pokud odmítají, zvážit oznámení na OPD a Policii ČR. V otázce trestů nepřistupovat na kompromisy.
9.    Pozvat rodiče obětí, seznámit se situací, domluvit se na opatřeních.

 

Vypracoval:
Mgr. Zavrtálková Vlastimila